Premiéry370

Klidu zde duše přebytek nenajde. Je třeba identifikovat praskliny systému. Velebit narušitele statusu quo. Mozaika barev a přesných jízd kamery zas jednou nachází cestu do našich kin a v jejím závěsu dobíhá intelektuální hodokvas. Fénický sen Wese Andersona jest imaginativní, brutální myšlenkovou hojností, filmovou mykologií pojící asociační hru mycelia s pitoreskními odstíny všetvarých klobouků. Kdo si myslí, že Anderson točí dokola stále to samé, kecá.

James Mangold po dvaceti letech opět exploruje pulzujícího ducha přerodu americké hudební scény: zůstává ve zlaté éře šedesátých let a zemitého charismatika Johnnyho mění za rebelujícího samorosta Boba.

Po deseti let se vracíme do australských pouští v nejneekologičtější známé dystopii. Jde sice o origin story, tím hlavním lákadlem jsou tu ale nepopiratelně Millerovy monster truckové vylomeniny. Dostojí druhá bezuzdná plýtvačka vodou i benzínem kultovnímu předchůdci?

V post-komiksovém světě osiřelých multiplexů pokračuje trend sólovek bé týmu: antihrdinů a vyděděnců. Končí to často hrůzně, studia ale dolují chamtivě a hluboko, proto je tu po Morbiích, Madame Webech a třech Venomech další ze záporáků: a je to lovec!

One-, two-, three- (potažmo four-) woman show v podobě muzikálové jízdy, jejíž název evokuje dokument a nutí tak diváky googlit, jestli náhodou skutečně neexistoval drogový boss, který prošel tranzicí, se prodral z festivalů a přes Netflix až do kin. Držte si sombrera, tohle je fičák.

Příslib dalšího letního strašení legendární kreaturou z vesmíru klepe na dveře tuzemských kinosálů a nese s sebou parametry kvalitní nakládačky v osmdesátkové nostalgii. Jak se tahle supermoderní vyvražďovačka umístí v žebříčku popkulturního fenoménu a uslyší někdo křik naší redakce v hlubokém vesmíru?

Do nedobře nastartované současné marvelí divnofáze přilétá ze řetězu utržená, nekorektní, nahláškovaná, podvratně nepodvratná týmovka dvou traumatizovaných postav. Jedné stačí nadále bořit čtvrtou zeď, ve jménu záchrany kámošů vraždit vše živé a pravidelně rušit vážnost situací kvalitativně oscilujícím humorem. Druhá sází na upocené měsíce v posilovně, vlčí účes a nažvejknuté chlapské charisma. Inženýr Mirek z Vorlova ING. (1985) rytmicky opakuje “má to cenu, nemá to cenu, má to cenu! nemá to cenu!” a u dalšího vysokorozpočtového produktu od Marvela se na to upřímně těžko hledá odpověď.

Koncem února vtrhla na streamovací služby série Šógun. Přislíbila intriky, bitvy a hlavně rozmáchlou adaptaci románu o britském námořníkovi, který v 17. století přistává na březích Japonska. Setkání kultur na půdě japonských ostrovů stojí i za vznikem posledního filmu Wima Wenderse. Perfektní dny natočil v Tokiu s místními herci a štábem, hlavní role stárnoucího uklízeče veřejných toalet se zhostil Kódži Jakušo. Místo důmyslných zvratů nabízí momentky stromů, napětí střídá poklidně ubíhající rutina. Přesto tak jako Šógun podává Wenders svědectví o japonské identitě a západním vlivu na ni. Jen tak trochu jinou cestou.